Díla autora qpal
Nalezeno 126 záznamů. Zobrazuji 41-60.
no... včerejší poblouznění...
V pondělí to bude už pět měsíců... A láska bolí... pořád...
Moment, kdy člověk sleduje mraky a má pocit, že oni stojí a on pluje, pluje do země zapomnění. Do země, kde je jenom teď, teď a nic víc. Nikde žádná minulost, žádná budoucnost, nic... Jenom teď... Plácám kecy - přečtěte si to radši sami...
Možná se toho někdy dočká... možná...
Mý city a pocity měli evidentně pocit, že už jsem dlouho nic nevytvořila... tak se činili..
Nechaná o samotě na pospas... pouštním supům...
pocitovka... tohle už nosím v hlavě několikatej den... mozna i tejden... jen kraťoučká báseň, co v sobě má hodně citů, bolesti, lásky...
Občas si připadám jak blázen tiše křičící někde v rohu, co si rve vlasy a ostatní kolem něj chodí po špičkách a konejší ho, že všechno bude fajn, jen ať si nechám ty růžový brejle pěkně na očích...
Nemám sílu na Tebe myslet, aniž by mi do očí nevstoupily slzy, či snad jen moje oči neztratily jiskru... Ani nevíš, jak bych si přála, aby to všechno bylo jinak... (821 Igi - sem cvok, vždyť to víš... a prosím, zkus mi někdy odpustit, že Tě trápím..)
Můj kamarád trefně poznamenal: Pořád čekáš na toho svýho prince v Mazdě 323F? /Jo, čekám Nove... a může přijet klidně i na kole.../
Lež má tu výhodu, že nebolí tak, jako pravda...
Usmát se? Když to pořádně nejde? To nemůžu... A přetvářka? S tou já už si na schovávanou nehraju...
Možná to není úplně báseň... ale... prostě je tady...
Zase mě něco napadlo v práci... možná to někdo nepochopí, ale to už není můj problém... píšu to, co cítím...
Tak to sem vymyslela dneska v práci... no, posuďte sami...
Mám tu možnost mít kolem sebe několik málo takovejhle lidí, a sem jim neskutečně vděčná, protože bez nich bych to nezvládla... Bohužel jsou kolem mě i ti druzí... ale to už je zase jiná stránka života...