Díla autora Henrietta
Nalezeno 55 záznamů. Zobrazuji 41-55.
O čem by asi tak mohl tak sebestředný tvor, jako já, uvažovat? Nevím jakou formu úvahy mají, možná mi něco matně uvízlo v hlavě, ale tomuhle aktu říkám vykecando!
Najdu zase ztracenou sebejistotu. „O nic tě nežádám! Poslali mě sem, abych tě zabila. A to mám v úmyslu udělat!“
"Ty víš, kdo jsem. A já, kdo jsi ty!" zašeptal jí do ucha. Je strnulá jako socha
PS: ehm... romantika není zase moje parketa... . ruce v purpurový plášť a já od nich nemůžu odtrhnout oči. Vyškubnu mu dýku z ruky a tím jeho ránu ještě rozšířím a tak i proud valící se tekutiny.
Rýmovačka... byl to vážně letos první jarní den, já seděla u počítače, metr ode mě otevřený dveře na balkón a pohled na zahradu a na sněženky a modrá obloha... ráno, ti dva holuby- Kryštof s Kolumbusem na tůji za oknem vrkali... tak jsem zatnula zuby a ..
Moje první básnička... původně jsem chtěla psát povídku a najednou se to občas zarýmovalo... ale vážně jenom občas... když to...zanalyzuji, tak se mi líbí asi teprve od poloviny.... .
„Zacku, to nemyslíš vážně… nemůžete ji poslat jen tak, samotnou k ... ."
„Ale musíš uznat, že jsi aspoň vyhrál fér! Bejt zticha, měl bys to příliš lehký! JAU!! A slez mi konečně z nohy, seš jak pytel brambor!“
Les byl tichý, vítr ohýbal koruny stromů a sýček tlumeně houkal. Snažila jsem se proniknout očima tmou, podivný pocit nezmizel, ale pocit nebezpečí, díky kterému mi ještě před chvílí ve spáncích pulzoval adrenalin, pomalu vyprchával.
„Nesmysl!“ zamumlala, přitáhla si svetr blíže k tělu a tiše se zahleděla na slunce zapadající za horizont. „Odpustíš mi někdy?“
„Same, myslím, že tohle je vážně blbej nápad!Vážně, vážně, vážně!“ začala jsem couvat, že rychle zmizím.
Jenže já jsem nebyla stejně chráněná od hororové reality. Nade mnou nevládla rouška nevědomosti. Téměř až kam moje paměť sahá, znám pravdu a jsem cvičená ty slabochy kolem chránit. Aniž by někdo bral ohled na mě.
většinou se to ani nerýmuje... já se jenom nudila, no...