Výběr autora Pablo Kral

Za šestou různoběžkou, pod čarou ponoru nehluchý ten týl moří v očích cítěn sládne a strop tvých nahých plachet jak duny v duši zvící sáh modlitby

Bijou čtvrt kruhy a tanec fosforu zub lpí na třešňoví těsta času šištice copů míjí clonu Měsíce propadlo čeká v tůni vteřin a jho klína poráží ce

Duhovou špičkou duše razíš pentagram v dukát poslepu hledíš  do dýmu z buku z domoviny v chýši a pražce hrdel krkavčích trousí spirituální atomy

Pne se potok pralidských sil  děvečka ze spony jas sálá  i těžkne k zalknutí to proutí k nebi popela vůně bude pršet, ach pršet do úst užovek již

Žhavé ruce Síria křehnou a vyráží v letorosty klíny divokých planet pamětí lůna obtěžkané plodí láskobol a tesají totemy do otevřených ran má hlava

Hlasy polárních lišek lžou
že prý šustící krystalky
boří se v mlhách jitřní vánice
jak kamaše z medvědího srdce
mládnem Polárko!<

Palovčík vlaje co snop banánový na zápraží pominulých kvartetů kakty v úžas ponocných úplňků obkružují léta tichých motetů   Vše odevzdalas barvi

Na lbích námořníků švy chvějí ódu na duny a v hodinách spálených jak jařmo velbloudí i znamení koňských kopyt - co vlna vlnu mine tikot zní sasan

Tisíc úplňků nad ořešáky plane bělolících
vosk stékaje po hřbetu stříbrných plamínků
šalvějů kořeny v bahnisku brodí se živelně
a kopyt

Poslední tulipán vzňal se v okovech  modré oko tvé sluncem zalité hřeje rudá tvář a rorýsi v zrcadle jezer za oknem křišťál září a prolamuje slamě

Až tě zítra protká půlnoc do pěšiny ku přístavu prsty zaboříš do luny stříbrného písku kořeny jejich prosáknou do tváří velikánů do chodidel a do