Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Existuje Bůh?-To je jasné že ano Publikoval(a): bureto | Úvahy » Bůh, víra
Je až s podivem několik mě předem do očí bijících argumentů a předpokladů této práce, které nejsou v celé práci, ba i komentářích osvětleny a náležitě ohodnoceny. Například to, s jako horlivostí, vehemencí a úsilím se snaží autor dostát svému předsevzetí a téměř lidstvu nedosažitelnému úkolu, totiž podat "co nejvíce vědomostí" o Bohu. Snad kdyby autor nevynakládal patřičně mnoho času s přejímáním a domýšlením myšlenek předchůdců po prošlapaných cestách, které jsou v rámci Písma o sobě faktem, tezí, která se nedokazuje, ani nevyvrací, a pokusil se střetnout se s tématem, které nejde uchopit, jako posvátno, a ponechat jej v jeho tabuizované podobě, udělal by lépe. O čem nelze hovořit, nemá smysl hovořit, protože je to vždy jenom nadhled, který přehlédne v bodech celý problém, ale podstata unikne skulinkou, jako pára v neutěsněném hrnci. Jestli Bůh existuje, či ne, nemá v dnešní době již smysl řešit, neboť o primát Pravdy se ujímá věda. Přesto by bylo vhodnější podávat argumenty typu pro et contra a dokázat, nikoliv ze samotného Písma, jak to s Bohem je. Navíc podávat výpověď o Bohu, jako je úkolem tohoto pojednání, nemá smysl, neboť uvažuje Boha jako vydestilovanou složku něčeho, čemu se sice Bůh říká, ale je to nepřesné. Navíc Bůh není jen křesťanským bohem, ale i pohané, případně muslimové, židé, buddhisté, hinduisté, animisté, tito všichni nějak s pojmem Bůh pracují, a tato práce má přesto snahu, obsáhnout tak rozsáhlou problematiku, když si za cíl pokládá "dozvědět se nejvíce o Bohu a Ježíši Kristu, pro ty, kteří ví jen minimum". Ale kdo může vědět více. Snad přeci jen sám Bůh. A proto pokládat se za znalce v tomto oboru by bylo více než arogantním a nabubřelým podnikem. Ale potud je to moje vlastní hledisko na celou úvahu. Leckdo se však jako znalec cítit může...Přesto se skromně domnívám, že příspěvek je k zamyšlení. Atd..., atd... Obsahově se nikterak nehodlám s problematikou rovnat, neboť tomu nepříliš rozumím, ale spíše přehledová připomínka k formě, která mě prve upamatovala ve zrakovém smyslu. Jinak zajímavé!
Kde sídlí duše?.! Publikoval(a): A.N.D.Y. | Úvahy » Ostatní
A přesto mi přijde, že duše není totéž co ego. Už jenom proto, že pojem ego se zavádí až nejbližší minulosti. Do té doby se tusím používal pojem psyché? Nevím, ale i tak duše a ego jistě nejsou totéž. Kam by spadalo super-ego a alter-ego? A další kategoriální určení? Duše je zřejmě jiného pojmového druhu, jiné třídy a skupiny. Když mluvíme o duši, můžeme dobře a témeř jistě hovořit o duši zvířecí, duši přírody, duši talismanů, atd. a přesto u zvířat a výše uvedených o egu nehovoříme. Zvířata zřejmě, tak jak pokročila věda a snaží se to zjistit, ego nemají. Ego je ve vědomé reflexi sám sebe a zvířata a jiné druhy proto mohou mít duši, jak se to například domnívají některé národy, či určitá náboženství. A přitom můžeme s čistým svědomím hovořit o duši a nikdo nás zřejmě nemůže za tento pojem nikterak kárat. Jeho řekněme funkční a významové užití je rozsahově širší, než pojem ego zahrnující jednu částečnou popisnou pojmovou kategorii vztahující se na rod člověk. Ale přesto jisté analogie a podobnosti s pojmem duše a ega tu jsou, ale nelze jednoznačně říci, že je to totéž. Jinak zajímavý příspěvek.
PROČ Publikoval(a): Alende Mysteria | Úvahy » Bůh, víra
Pozoruhodný názor :)Nikde není dokázáno, že Bůh existuje, ba že neexistuje. Bůh je jinak. A to, že někdo chodí do kostela je jenom symbolem něčeho, čemu se říká antropomorfismus, a v daném případě i pantheismus a modlářství. Bůh je ve všem, zřejmě, ale to nelze dokázat, neboť tvůrcem všeho toho co jest nemůže být člověk. To, že je ale Bůh ve všem je nepřesné. Bůh není ve všem, protože kdyby byl ve všem, musel by ze svojí ideality sestoupit do světa lidí, a jejich přirozenosti, pomíjivosti, a existence, či časovosti. A tím sestupem do světla lidského se Bůh výrazně provinil, jednak vůči sobě a druhak vůči nám samotným. Zjevil se, tedy ne že ne! A především, Bůh je cosi co nepochopíme. To, že to nepochopíme, nebo to nevidíme, nebo neslyšíme, je jenom naše mínus. Když ho vidět a slyšet chceme, můžeme. Těmto lidem říkáme panteisté, vidí Boha ve všem. Zároveň, ale jsou to také v podstatě sektářští modláři, podle mě. Důležitější než v neděli chodit do kostela by bylo mít Boha v rozumu a srdci, kterými On prostupuje. Jinak zajímavý postup, ale člověk vroste do myšlenek s přibývající zkušeností s Bohem.
Dá se to sloučit? Publikoval(a): Zavča | Úvahy » Ze života
Zajímavé. Ne že bych chtěl jakkoli to dílko hodnotit, to ne. Ale. Tenhle postoj na život mi přijde jako jednostranně viděný, zatížený a řekl bych přímo přetížený a úzkostlivý. Nebo spíš jenom tak to na mě působí. Kdo jistě neopoznal dvě možnosti jaký život doopravdy je, pak těžko může hodnotit. Přesto si myslím, že i v dnes velmi desocializovaná, decentralizované a autonomní společnosti člověk poměrně dobře může nelézt oporu pro pomoc. Jenom to ale neznamená složit si ruce a očekávat spásu. Je třeba aktivní přístup. Přijde mi, že úvaha je moc hnaná do ideologizujících a absolutizujících krajností a používání takových slovíček jako (nikdo, nikde, nikdy) jsou moc silná a dnes zavánějí takovou strnulostí. Příklad....naše společnost se nepromění...(Kdo to říkal že ne? Cožpak se lidé nepromněňují, nedochází k vývoji, politickému, společenskému, ekonomickému, vědnímu????). Přílišná absolutizace vede v některých případech až k melancholické skepsi a v neposlední řadě k resignaci na některé úlohy života.
Zapomenut v proudu času! Publikoval(a): Kateway | Úvahy » Ostatní
Před sto lety, že by byla krajina nedotčená, zelená? To jsem asi barbar a neznalec historie, ale... Vždyť to byla éra nejdynamičtějšího boomu techniky. Letectví, stavitelství, železnice, ...Fenomén kvetoucích luk je velmi poietický, ale setkal jsem se s ním tak maximálně v básních a na fotografiích před mohutnou výstavbou velkých ekologických a krajinných zásahů a záborů půdy, atd. Továrny, výrobní závody a vše dynamicky hodlalo technizovat a zjednávat technice prostor. Ale to je vedlejší. Nedokážu posoudit a ani bych se k tomu neodhodlal, jestli tehdejší kulturní život byl méně, či více obsažný, ale jistě lidem notnou dávku kulturnosti poskytoval. Hlavně lidé žili v té době zasazeni do zcela jiných kulturních, společenských, filosofických, náboženských a politických okruhů. Takže jakýkoli inter-epochální podnik posuzující jaký byl život je velmi obtížný a v podstatě bezcenný. Co bylo, je třeba sledovat v kontextu toho co bylo, co je zkoumat prizmatem současnosti a budoucnost je nutno progresivně modelovat a předpovídat určitými způsoby. Nelze srovnávat divadelní hry tehdejší doby s moderními filmy na DVD dnes. Je to zcela jiná epocha. Mě se zdá, že takový podnik je krokem do neznámé, neprobádané krajiny a trochu i smělý akt.
Starcraft: Člověk vs. Zerg Publikoval(a): Ph0+ | Úvahy » Ze života
Osobně se mě dotýká antropologický a animální rozměr úvahy. Fenomén téhle hry je víc než známý, ale pokud jde o to proč jsou Ne-lidé (označeni jako Zergové) ne-lidští pramení z jejich podstaty. Není třeba se úzkostlivě rozplývat nad lidmi, či ne-lidmi. Každý má svou pochopitelnou a opodstatněnou podstatu. Stejně jako mají hry za dané skupiny určité podoby a výhody (určitý styl boje, surovinové výhody, atd.) mají i své nevýhody. Není se třeba tomu divit a dále se nad tím pozastavovat. Je to podobné jako výběr lidí do reality show, nebo takových "estrád", kde vládnou předem odhalitelné povahy, psychologické rozvrhy, dá-li se tot tak zjednodušeně nazvat a tak. Jde o určité sledování podstatných rysů, markantních a určujících daný druh. Proč se mě ale tahle úvaha dotýká? Jsem doufejme člověk, a proto mi není lhostejné stavět člověka, či celé lidstvo do srovnání s ne-člověkem. Především to, že bychom popřeli racionální lidskost, bychom se stali zvířaty, či ne-lidmi a to by bylo zpátečnické, ne? A druhak, člověka si ostatní, počínaje Osvícenstvím lidé váží pro jeho rozum, jinak je v podstatě "bezcenný". Takže není třeba se znepokojovat, ale existují i skupiny lidí a domnívám se, že je znám, které ukazují že chamtivost, či pud ochrany domova není nic zvláštního. Už vůbec bych neřekl, že je to výtvor ne-lidské iracionality. U zvířat je to pud, u člověka intuice rozumu. Chamtivost je opět pouhá ne-lidskost, či zvířeckost. Vždyť ne-lidé, či zvířata neví, ale člověk ví, že se má rozdělit, a leckdy to neudělá, ale je již tím disponován, a je to jeho záměrná volba, která je odůvodněná, takže je to spíš určitá zvrhlost, privace, atd. (ale vědomá) a tedy lidsky konaná, po vzoru ne-lidí, či zvířat, tomu tak či onak udělat. Vždyť u ne-lidí, či zvířat jsou patrné známky souboje, například o potravu, partnera. U lidí? Jo, taky, ale spíš jde o ne-vychovanost. Takže zajímavá úvaha, ale v podstatě problémy, které se tu ukázaly zas takovými problémy nejsou. Zajímavé by bylo například porovnat postoje skupin vůči něčemu, co je v této hře jedinečné., například vůči námětu hry, atd.
MYSLÍME FILOZOFICKY??? Publikoval(a): ona ... | Úvahy » Ostatní
Ono s tou filosofií je to složitější než se na první pohled a letmé seznámení s ní zdá. Filosofie není nějakým čtením, nebo se oddávání mluvení jenom tak. Je to hlubší proces, kde se setkává věda, náboženství, a leckdy i politika. Proto nezle filosofii vyřadit z povědomí lidí. To, co se nehodilo vědě nasypala do koše, do kterého přidávala svůj díl odpadu i theologie a politika. Koneckonců nov ověk je toho důkazem. Vše nepotřebné je v sáčku, který se jmenuje filosofie, ale tanto "sáček" je čímsi více, než pouhá věda, theologie, či politika. Ale na to pozorný čtenář přijde až velmi pozdě, až když je vně. A o to je pak četba záživnější, když zjistí, že se pod zdávnlivým porozuměním slovům otevřely nové dimenze poznání.
Fatamorgána Publikoval(a): Jana.Amálka | Úvahy » Láska
Lidé by neměli snít, ale žit své sny!
Filozofie- milování nesmyslu ?! Publikoval(a): James Tony | Úvahy » Ostatní
Ano, to co říká učitelka, jak z letmého nástinu v úvaze vyplývá, má velmi důležitý dopad a je to zdánlivě samozřejmá a pochopitelná úvaha, která ovšem není tak jednoduše pochopitelná. Říká se tomu myslím lidská tradice a dějinnost? Asi jo. Tak tedy, veškeré lidské jednání je v nějakém úzu, dohodě, konsensu, "přistoupili jsme na nějakou hru" a tu podle "daných" pravdiel hrajeme od věčnosti do vščnosti. Dohodli jsme se, že nejtmavšímu odstínu barevného spektra budeme říkat "černá" a opačnému, nejsvětlejsímu "bílá". Tohle je naše tradice, takhle ji chápeme. Jinde na světě tomu tak být nemusí, ale o to zde nejde. Takže je s podivem, že "autu" třeba neříkáme "blabla", ale "auto". Zřejmě proto, že "blabla" se pro "auto", nebo "čepici", či "triko" neujalo z pochopitelných důvodů. Zajímavostí z historie je např. Palackého slovník, který výrazným způsobem obohacuje jazyk český. Ale to sem nepatří :) Ještě takový dodatek. Neznám tolik dějiny a tradici, a náboženství už vůbec ne, ale tvrdit o Bibli že je komiksem, či comicsem přijde i laikovi jako cosi opovážlivého. I přes vnitřní rozpornost to neznamená, že by to byl komiks, či druhořadá literatura. Mimo jiné, pokud jsem v mládí komiksy vídával, bývaly ilustrované :-( Co je na Bibli ilustrované? Od A do Z je plná textu. Obraz tam není jediný. Snad jen metafora, či obraznost, to jo, ale ta je všude kolem nás. Nejenom v "posvátném" textu. Zřejmě byla myšlena a dětská ;-). Takže takhle...
Filozofie není prdel Publikoval(a): tdraský | Úvahy » Humor
Zajímavý poznatek idealisticko-materialistické filosofie (mimochodem postřežen byl bezprostředně po vydání Kapitálu). Člověk podle Marxe je součástka systému, kolečko mechanismu. Ale rovněž i kapitalista (tady asi totžný s továrníkem 19. století) je pouhým zaměstnavatelem "intelignetních robotů" ač si to neuvědomuje. Potlačila se humanita jak u kapitalisty, který likviduje duši, kulturu, umění, nábožnství a v neposlední řadě i filosofii, stejně jako ji likviduje a ničí marxistická ideologie. Člověk se nikdy nevymaní ze spáru protisíly, jež je na něj vyvíjena, snad jen v oblasti filosofie, umění a náboženství. Zde je člověk nejsvobodnější a "nepracuje", ale tvoří.
Čas, čas, čas! Publikoval(a): Kateway | Úvahy » Ostatní
Je to zajímavé. Ale přeci jen si neodpustím doplněk, či námět k zamyšlení. Čas není věc. Věci máme, nebo je nemáme. Na tom se shodnem, doufám. Ale s časem je to jinak. Je to zvláštní entita, jsoucno, které vyžaduje aby se s ním nezacházelo jako dneska s většinou podobných realit. Někdo řekne: "Mám červený auto". Druhý řekne: "Já nemám žádný". Každý nějak vyjadřuje, že je ve vztahu k něčemu předmětnému, něčemu co lze uchopit, popsat, dát tomu vlastnosti, a určité předvídatelné zákonitosti. Ale o čase toho toliko říci nemůžeme. Času jako entitě můžeme porozumět. Ale nemůžeme ho nějak popsat. Popisy typu: "to jsou špatné časy, blýská se na časy, nebo mám čas" jsou pouze subjektivními popisy tak jak zakoušíme svět. Ale v posledku nic objektivního nejsme doposud s to říci o čase. Je to velký problém a žádal by hlubší promyšlení. Ale na "věcnost" času pozor! Nehospodaříme s ním a nejse jeho pány i když to tek někdy jako klišé říkáme.Jiank ale povedená úvaha.
Brouk v hlavě - ONO, TO nejde... Publikoval(a): Luccissek | Úvahy » Ostatní
ONO a TO. To jsou zdánlivě dvě nevinně vypadající a běžně užívaná slova, která už jsou dnes poněkud "vyčpělá". Říká se většinou ONO neurčité, jako podmět pro nějakou operaci, povětšinou pro popisování. ONO je to takové, nebo onaké. ONO je určitou neautenticitou, nevlastním způsobem. Je to TO ONO, to co je ne-já, není mi to blízké ve smyslu já, mě samotného. Je to ONO, TO ONO, co mi neklade obtíž to překonat. Ale v podstatě pro popis je nevhodné. ONO není nic nekonkrétního, ale existuje zcela konkrétní ONO, za kterým stojí předmět, jako za jiným, zdánlivě jednodušším podmětem. ONO je tedy něco velmi problematického, co ve své povaze je zdánlivě mnoha lidmi neproblematizováno a přílišně se s ním manipuluje, užívá jej volně a ležérně a málokdo vidí, v čem se TO ONO problematizuje, a je problémem. Není jednoduché snadno popsat co je ONO, či TO ale tohle bych pokládal za svůj námět k ONO. ONO je například něco jako určitá "Er forma". Například se používá problematický pojem "ONO SE" ve spojení ohoho ONO se SE. Má jít o cosi, co se běžně dělává, a nad čím se blíže a hlouběji nezamýšlíme, je to rozvrh každodenního a všedního života. ONO SE zdraví, a tak to dělám také, protože... ONO SE pracuje, a tak tedy budu i já pracovat, protože... Tahle forma, či způsob nevyžaduje nějaký zvláštní podnět od nás samotných lidí. Jenom přejímáme bez úvahy ty zdánlivě samozřejmé ONO SE a vůbec nepřemýšlíme, proč to děláme. :-)
smysl života Publikoval(a): vincent christian böll | Úvahy » Ostatní
Řekl bych, že život smysl nemá, alespoň tak, jak se účelové věci chápou běžně. Život je bezúčelná samodanost. V podstatě věci jsou "k něčemu", ale lidský život je "sám o sobě". Není sluhou něčeho, nebo pro něco. Smysl má sám v sobě, což bylo vystiženo. Ale jestli mu dáváme smysl mi sami, je doopravdy obtížně posouditelné. Co když ne?
Obrazy Publikoval(a): mobo | Úvahy » Ostatní
"...mozek jako obrovská knihovna uložil vjem do přihrádky budoucí obrovské police obrazů..."Zajímavá myšlenka. Jenom mi přijde poněkud vědecky redukovaná. Taková psychologicko-metaforická. Přeci mozek nezachycuje jenom vněmy, či vjemy případně nějaký afekce. Je to snad složitější, ne? A hlavně přeci každý okamžik je jedinečný, neopakovatelný, prožitek nezapomenutelný, a je v něm dílčí míra emocionálního přístupu ke světu, i přesto že si to nepřipouštíme. Je to "základní" stav našeho jednání a vystupování uvnitř světa. Proto si představovat mozek jako "odkladiště" obrazů, percipovaných ze světa, je jako strojová představa bez lidskosti, která ke člověku patří. "Člověka nejde strojem změřit". Člověka může posoudit člověk, ne stroj, nebo vědecká metoda. Jinak zajímavé :-)
Uzdravení Publikoval(a): Hippy | Úvahy » Ze života
Velmi zajímavá úvaha. Člověka zajímá proč by měl si sedat do kouta a zavírat oči. Je to pasivní domáhání se uzdravení. Čekání na boží milost a spásu. Ale lidé sami se musí nějak aktivně účastnit, život je aktivitou. Byla by to jinak nerovná hra. Proč bychom měli o odpuštění žádat, nota bene v duchu a nezprostředkovat si ho sami? Sami svým rozumem. Dialogem. Milovat lidi okolo sebe znamená, co máme na nich milovat? Jejich jednání, chování, nebo co? Samozřejmě že rozum. Oceňovat na druhých lidech musíme jejich lidskou rozumnost. Ta jediná je lidská, ostatní je součástí živých organismů. A hlavne jedna z důležitých připomínek. Veškeré nemoci jsou psycho-somatické. Tělo není odděleno od duše, ale jedna složka s druhou sehrává "symfonii" a na venek se dělí pro účely analýzy, rozboru, konstrukce, a myšlenkových výstaveb a spekulací.