Romány » Fantasy
Nalezeno 3407 záznamů. Zobrazuji 761-780.
- Výkřiky ze tmy - Když jsem nenápadně střelila očima ke Scarletě pocítila jsem spíše zklamaní, vlastně jsem ten pocit nedokázala popsat. Byla tak blízko a přesto tak daleko.
Tajemství Zatracených 2.série 4.díl
Vůbec netuším co naspat k tomuto dílu, ale nejprve omluvu.Hrozně dlouho mi to trvalo,vážně jsem se k tomu dříve nedostala,ale doufám,že si tento dílek užijete,protože to vypadá fakt zajímavě a jestli někomu vadí naše komentáře s kamarádkou,smažu je. =)
Přilétal z letové dráhy neo-instrumentality Metahamletů, jejich energetický otisk emancipoval v horních sférách nabudenasakeru.., vivisekce aškenazy modla sutany dúků proroků...(Příběhy na pokračování o pěti odstavcích/scénáře)
- Výkřiky ze tmy - Uvidíme se na bále.‘‘ poslední větu jsem téměř zašeptala, přidala do kroku a šla zpět k AnthraxCollege. Strana temna, znělo mi v hlavě stále dokola.
- Výkřiky ze tmy - Ukazováčkem jsem si přejela po spodním natrženém rtu, který na dotek štípal. Pod prsty jsem mohla cítit, jak se otok stahuje a celý ret nabírá původní tvar bez jediného poškození. Vedle pravého oka se také rýsoval krásný monokl
- Výkřiky ze tmy - Pomalu jsem si vzala věci, najednou jsem začala pociťovat bolest, která vycházela z hrudi. Měla jsem strach, tohle mu nebylo podobné. Cítila jsem se tak ublížená a zrazená, i přesto musím zůstat silná.
Co bylo před vznikem Erowenu, západní říše světadílu Ildosie? Příběh vypráví počátky rodu Florénovců na světadílu Ildosie těsně před prvním letopočtem.
"Co jsem komu, do prdele udělal? Jak jsem se mohl octnout v takové hromadě sraček? Teď tady stojím uprostřed blbýho lesa v nějaký tramtárii a jdou ke mě posraní Číňani co vypadaji, jakoby si spletli místo konání hardcore LARPu."
-Výkřiky ze tmy - nabudí ho, protože uvidí, že jsem raněná, bezmocná, k smrti vyplašená, jako zvířátko, které uslyšelo v dáli obrovský výstřel. Pach krve, který ucítí v něm vyvolá pocit uspokojení.
- Výkřiky ze tmy - Odstoupila jsem ode dveří. Nebylo správné poslouchat. Netušila jsem, že se tím Bruno dostává do problémů. Šla jsem tedy zpět ke schodišti a naposledy se ohlédla v naději, že vyleze
- Výkřiky ze tmy - Pootevřel ústa a začal se vpíjet do mých rtů. Zavřela jsem oči a chtěla se oddávat jeho laskajícím polibkům. Nedokázala jsem na nic myslet, dokonce jsem se ani nebránila. Polibky jsem mu bez ostychu energeticky oplácela..
- Výkřiky ze tmy - ,,A pak to auto,‘‘ podívala se na mě ,,doktoři prej dělali, co mohli.‘‘ zakroutila hlavou a já věděla, že jim to nikdy nevěřila.
14.Kapitola - Nová informace -
- Výkřiky ze tmy - Zadívala jsem se na svůj odraz v okně. Musela jsem se pousmát i přes všechny zkušenosti a zážitky, které jsem tu prožila jsem to byla zase já.
- Výkřiky ze tmy - Než jsem se nadála v ruce jsem měla nejmíň pět tlustých knih. Ponořila jsem se do čtení, všechny knihy byly na chlup stejné. Psaly se v nic samé nepodstatné věci akorát se každá jmenovala jinak. Až na jednu, která mě opravdu zaujala.
12.Kapitola - Nepatrné zjištění -
- Výkřiky ze tmy - Dívala jsem se, jak ladně odchází. Má své důvody a nechtěla mi říct jaké. Zamyšleně jsem tedy dojedla snídani, pořád jsem na to všechno musela myslet. Tolik záhad, tolik tajností a kvůli čemu?
-Výkřiky ze tmy - pousmál se ,,když už se někdo z nich dopustí takové hrůzostrašné věci, umí dobře zamést stopy.‘‘ Polkla jsem.
10.Kapitola - Nikdy neříkej nikdy -
- Výkřiky ze tmy - Vedle mě by ležel on. Pohladil mě po vlasech a lehce mě políbil na suché rty. Divně mě začali pálit oči. Usmál by se, pozoroval můj obličej, pak by mi něco sladkého zašeptal do ucha a, a- Dost!
- Výkřiky ze tmy - Všichni si povídali a smáli se. Neslyšela jsem, co přesně si říkali, neměla jsem chuť poslouchat ty jejich bezvýznamné řeči. Jejich hlasy se mi tak začali jevit jako bzukot nějakého otravného hmyzu.
-Výkřiky ze tmy - Téměř mi šeptal do ucha. Z jeho hlasu mě zamrazilo. Na krku se mi postavili chloupky a zrychlil se i můj srdeční tep.
7. Kapitola - Dobro nebo zlo -
- Výkřiky ze tmy - Duši si vzala temná strana pod dohodou, že to bude jeho utrpení. Navždy.‘‘ Udělalo se mi nevolno, protože jsem stále pořád myslela na Adama.