Rackem...
Prolog: Těm, co žijí ve snách...
O naprosté bolesti, absolutní ztracenosti. O životě v hlavolamu, o bezmocnosti najít východisko, najít cestu. Napsáno jako únik z reality.... pravda o úniku. Psáno na popud sebevraždy člověka, kterého jsem měl velmi rád...Kdo má uši k slyšení, slyš!!!