Básně autora Hanuš
Nalezeno 239 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Vracím se zpět, k fotkám co odvál čas tam mělká je propast. Zadržím dech, dolů se nedívám, jen pevně skousnu ret. Přicházím blíž.....
Jako studna v poušti co nevysychá, když zvířený písek horko vzývá, v mých žilách jsi proud ......
Tak proč žít mělce, pro stejné vzorce, pálím stovky iluzí, Bol v každé chvílí, s krásou sílí, pro růže květ, dlaně rozdírám, riskuj všechno, tvá pouta se přetnou, vím, kde spálím stovky iluzí ...
V třeskutém mrazu nazí, Pára stoupá z úst, Jsme milenci i vrazi, Je to pád i růst.....
mírně melancholická báseň o dešti, snění a konci prázdnin....
Listí deštěm smáčený, břízy vánkem ohýbaný a šedý kruhy v kalužích, kreslí Číňan tuší, má štětec ze slámy, pár tahů a na plátně jsem my, rozmazaní já a ty
Já zapomněl na smrt a čas, pro tvé tělo, ten souhrn krás, do hlubin mě stáhnul chtíč, vzplálo všechno, zbylo nic, jen ty, já a nic....
Miluj své sny, vždy měj sílu žít, i když osud staví mříž, co stěží dá se obejít. Miluj své sny, ten prostor ti nesmí vzít, bez nich duše slábne, ta krása nesmí odejít. To na paměti měj, přeji si lásku a zběsilý rej....
Věčné jaro v proudech plyne, je opilé, ale hrozně milé, jako tanečnice zkouší tančit bez závad....
Mé kroky duní v prázdnu, Ranní červánky jsou to nad čím žasnu, Nemám rád soutěživý svět......
Hudební text, koktejl touhy, sexu a smrti...
potlačené city, halucinace, tajemno.....ale také hudební text
Báseň z přítmí rána a probouzení se..... a nebo jsme umřeli a sen byl život?
Dálkový autobus nás unáší, teď míří do Mikulova, den se probouzí, to krásný červnový úterý, kolem se vine zvlněná krajina, kaplička, vinice, rudý máky, to všechno mě niterně zajímá...
Tříští se o sebe, city a myšlenky, rád někdy stupňuji tenhle svár, jenže pak ve větru tvou vůni jemně vdechuji.....
Hřmí a vzduch se náhle chvěje, hřmí a pyl bezvládně vlaje, všude tam, kam se podívám, v myšlenkách ulpívám....
toto byla sázka a osobní výzva. Napsat přes sobotu text s názvem ,, Pijem z petky Braníka" Opustit zažité vzorce psaní, romantizující tajemno a mystiku a zkusit něco opravdu zemitého... Uvidíte.
Na kráteru sopky stavím svoji skrýš, Tam dravčími pery píšu básně, už tráva doutná, hoří, je těžký jít blíž......
V hlíně černých polí, Jaro šaty obléká, Stojím v úžasu, Déšť mnou protéká, Z místa se nechci hnout, Mé paže poutá vinná réva.....
Neznámá žena v zrcátku auta řítí se za mnou deštěm a tmou. Ta zvláštní žena, krásná a nebezpečná, v duši mé brnká riffy intimní strunou.....