Básně autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 181-200.
S plnou taškou s konzumu, s peněženkou na ruce, že bys mě zas chtěl. To chtělo víc rozumu, když jsem byla v záruce, tvůj čas vypršel.
Prý co nás nezabije, to nás posílí a když né hned, tak jistě za chvíli.
Je to pořád dokola, pere se to ve mně, láska jako potvora, drží se mě pevně. A setřást jí nemůžu, i když bych moc chtěla, schovat navždy pod blůzu, smýt jí z mého těla. Snad to časem dokážu ubráním se tomu, ráda mít si zakážu, nespadnu už dolu.
Tak si tak namlouvám, co bych slyšet chtěla a co by mi moc pomohlo, slova Tvá kamsi uletěla, hůř dopadnout to nemohlo. Odešel jsi bez slov rozloučení, za ní do její náruče, zbývá jen doufat, že čas to změní a srdíčko to utluče.
Včerejšek za zítřek vyměním a zítřek za včerejšek a v cokoliv se proměním jen pro tvé lásky kousek. Však marnost nad marnost mi svojí píseň zpívá, milovala jsem Tě a teď zas ráda má Tě jiná..
Zkroušený jsou mé pocity, teď když tu lásko nejsi Ty, neboj já nepláču to jenom slova, hrají si s písmenky dokola znova. Slzy mé neuvidíš a stesku neupiješ, jsi pořád ve mně schován a tajně v srdci žiješ.
Zastav čas a vrať se zpátky, chtěla bych jít s Tebou, vzpomínky jak z láhví zátky, občas duši zebou. Dál jít musím, co mi zbývá, Ty si šel dál taky, tak mi promiň lásko milá, z citů zbyly vraky.
Čtu pohádku Ti před spaním, posloucháš, ale nevnímáš, pocitů smutku, se možná nezbavím, že s jinou doma usínáš. Já chtěla bych Tě zase moc, pohladit, obejmout, ty starý rány zahladit láskou Tvou nádhernou.
Snad jen pro těch pár okamžiků, zbylo teď spousta otazníků a duše pláče steskem, po tom všem našem hezkém.
Byl si mi vším jen malou chvilku, pomohl si mi nahoru, teď se však musím zas sama probrat a jíti zpátky k vrcholu. Budu loukou, budu mořem, budu kouskem naděje, Ty budeš mou motivací a srdce to ohřeje.
Po dlouhé době dnes,srdce mi smutkem zaplakalo a přálo siTě zas,spatřit jen chvíli malou.Však nepřišel jsi vůbec a asi je to tak lepší,snad zapomenu snáz,na chvíle sTebou hezký.Srdce to časem pochopí a křivdy schová a s jarem přijde snad láska nová.
Pošlapu mu jeho tělo a taky tvář a vlasy, to za to, že mě nechal trápit a vzpomínat na hezký časy.
Jdu dál a neohlížím se dozadu, přes kaluže, louky a zahradu. Čas nadešel jít dál, jen hloupý by tu stál a čekal, že se vrátí, co je pryč, co zmizelo, jak kvítí u silnic.
Nechte mi čas zahojit rány, nechte mi čas uhladit šrámy, zas šťastná budu a veselá, smutnit jsem v plánu neměla.
Překonat bývá to těžký, však sílu najít musíme, jednou vše máme a jednou vše ztrácíme. Však není čas se zastavit a dlouho pro lásku plakat, je třeba cíle nastavit a na životě makat. Běž si, držet Tě nebudu, jdu dál bez Tebe, vstříc svýmu osudu.
Každý nám radí a my radíme každému, jak se zachovat, když trápení stane se jemu, avšak když na nás to sedne, bývá to těžký, vyrovnat se s tím, že odešly chvíle hezký. Však musíme sílu mít a dál jít, život neprotrápit - žít.
Kdyby si věděl, jak je mi dobře, když jsi pryč a v dáli, kdyby si věděl, jak je mi dobře, bez vzpomínek na chvíle, když jsme se smáli. Když v dálce si, jen potají, vzpomenu si co děláš asi, když v dálce si, jen potají, vzpomenu si na ty hezký časy.
Už neřeknu Ti ani kdybys chtěl, o čem sním a co je můj nejkrásnější sen, po čem za úsvitu toužím, čím se srdíčko mé souží. Co mě trápí, co mě rozesměje, jestli dokážu žít bez naděje. Už neřeknu Ti ani kdybys prosil, musíme jít dál, život pole zkosil.
Nevěřím na návraty, na úplňky, na horoucí pekla, že někdy ještě já a Ty prožijem spolu den tepla. Skončilo to, Ty to víš já to vím, přes všechno, co k Tobě cítím, Tvé rozhodnutí nezměním.
Přej a bude Ti přáno, i když to občas bolí, i když je někdy lepší ráno, přes záda dostat holí, však každý svého strůjce štěstí a k Tobě přijde taky, že nechal Tě stát na rozcestí, časem se schová za mraky.