Nalezeno 190 záznamů. Zobrazuji 101-120.
Už tak dlouho a pořád je to stejné a já mlčím abych tě neztratila úplně
Oceněný příspěvek do literární soutěže na téma "Mít tak kouzelnou hůlku..."
Někdy stačí jeden smysl, aby byl člověk jako smyslů zbavený... Pro všechny, kteří večer usínají s otázkou, zda všechna ta bolest za tu trochu lásky stojí. A zvlášť pro ty, kdo se ráno probouzejí s vědomím, že odpověď je vždycky stejná.
Jedna ranní miniatura jako lék proti zbytečnímu smutnění a bezpředmětným výčitkám.
Jenom tak, přímě a bez metafor.
Myslela jsem, že horší už to nebude. Zapoměla jsem, že horší to může být vždycky.
Obžaloba vlastního srdce, za to, že nedokázalo zapomenout a klepe mi i po letech s rukama i s koleny, když spatří známou tvář...
Závěrečná část. Happy end? Jak pro koho.
Třetí část.
Druhá část textu, který hledá možný důvod toho, že spolu Romeo a Julie byli tak neskonale šťastní...
Jak moc bychom chtěli takovou lásku. Jak moc jsme zklamaní, když ta naše není tak dokonalá. A... jak to vlastně bylo doopravdy? Pro přehlednost rozděleno do čtyř kratších částí.
Vůbec nevim, kde se tohle ve mě vzalo, ale najednou to na tom papíře bylo...
Co si tak šeptají, když se objímají...
On k tomu ten americký komerční svátek trochu svádí...
To ty modrý oči a rozhovory nad vinnou a vínem.
Hlavně mojí kobylce. Za to, že je už 1000 a 1 den v mém životě. Stay With Me. Vím, proč jsem ti to jméno dala.
Raz dva tři, dva dva tři...
Žádný verše. Jen to, co jsem chtěla říct... ale už neřeknu.Je ze mě labuť. Tak proč se vracet.
Proč končí věci, které nezačaly? Proč musím snít, když bych chtěla zažívat?