Výběr autora Paulín

Který není jen pro děti.

Můry, mouchy, štěnice cvrčci, včelky dělnice švábi, škvoři, mnohonožky všichni mají holé nožky.   Hrobaříci, chrousti, vosy také chodí v trávě b

Smyšlený název, ale možná existuje.

V hospodě U pavouka písničku veselou kdekdo si brouká. Veselá směsice pivní plné sklenice na stole se neohřejí. Štamgasti se jenom smějí.   Jen

nejraději pro děti.

Raci, šneci, bělice a těch je tu nejvíce v řadě pěkně za sebou hele lidi támhle jdou!   Následují okouni jsou to staří mrzouni pak jdou malí su

Věnováno té která je i pro její těžkou chvíli s námi. Víra a síla vše uzdraví.

Zůstalo jen prázdné místo. Omšelá stěna, bílý rám, co ze zdi spad. Na věky.  Není snad. Truchlivo, oheň a dým. Zlé pryč. Co s tím?   Oči co vl

Na mámu která by dnes měla 83 narozeniny.

Tvé oči, milé, laskavé už nejsou. Tvé oči ukryly se do hlíny. Tam pod křížem kamenným.   A svět se točí dál.   Mami. Ještě jsem tady. Však s l

V širém poli...

Jsem jak rozpůlený strom.   Bleskem či něčí krutou rukou. Větvoví skleslé, vrány co do kůry staré tlukou a míza vyschlá drolí rozpraskaný kmen.

Tak pozor v noci na ně!

Joj, v noci černé najednou, na ráz prolétl mi nad hlavou pták. Velkej mokrej pták. Sakra, kýho výra,  netopýra, už je to tak.   Kde se tu vzal?

Čas tak neúprosně běží i v mlze. Bohužel.

Mlhou se ztrácím. Stárnu asi. Podzimní tichá chvíle pod kůži leze.   I moje šedé vlasy ztrácí třpyt a lehkost známých vín. Zůstalo jen těžké víno

ve společné chvíli...

Manon, má drahá Manon. Při čaji o páté tvé oči září v tom tichu věčnosti. V tom teple citů.   Dlaně co smutně touží po letmém doteku. S úsměve

Večerní tichá chvíle...

Své srdce koupu ve štěstí neskutečný krásný jas s večerní tichou chvílí.   Odevzdání, radost, ruce teplo i žár uvnitř sebe. Šťastná chvíle, pro

Kdo věří, ten ví...

Něco je nad námi. Meč, či svěží ratolest?   Když těžké mraky táhnou oblohou a smutek tíží duši mou to prostřednictvím tebe já snadněji chci zapo

Svěží zeleň, pár krásných košatých mohutných stromů. Voda, park, fontána u laviček pro milence.   Tak ladně, sladce proplouvají mraky nad vodou s

Někdy se tak cítím.

Jsem jak uschlý list.   V tvých očích chtěl bych poznat číst. Tvou touhu, klid, nepokoj i žádostivost. Prosebně toužit o tvou jasnozřivost.   Ra

Před mnoha lety vyjížďka svou Škodovkou.

Krásný svět mých osmnáct. Motor skvěle vrčí v kapse čerstvý řidičák. Báječně ta Škodověnka jede.   Zatáčka, koleje musím jen pozor dát. Projížd

To bývá někdy krásně.

Má milá, malá Magdaleno zvláštní tajemná ty ženo.   V mé duši smutek, stále zataženo. Však nyní opona spadla. Slunce vyšlo.   Teplo ve tvých dl

Vzpomínky na obchodní dům koberců a látek ve Šlapanicích na rohu ulice. Už dávno nestojí, je místo něho nový obchoďák Tesco.

Na rohu ulice svět snový. Vůně koberců v tom roce 75.   Stálá vzpomínka šero, ticho, stíny, klid. Obchůdek na rohu ulice. Jen tak chvíli snít.

Děkuji přírodě, že dokázala vytvořit něco tak krásného a tajemného jako je ženské tělo. Dokonalost sama.Milé ženy, pečujte o sebe ať si zachováte to, co vám příroda zdarma dala co nejdéle, neboť jste inspirací, láskou, touhou, vášní i nadějí pro nás muže.

Krajinou tvého těla procházím oči jak modré studánky hluboké, čisté.   Vlasy jak vítr podzimu s listím všech barev. Ústa puklina va skále slova

Zná jistě každý člověk...

Ó Romeo můj božský Romeo!   Sejdeme se ještě někdy?   Má rodina nepřeje nám by scházeli jsme se spolu. Já raději s tebou byla na vždy, jen u j

románek na pláži

Isoldo moje milá, kde jsi? Tvá ústa, tvé oči, tvé vlasy chybí mi věru zcela!   Vzpomínáš jak šli jsme po pobřeží jen tak oddáni sami sobě to byl

každý má nějakou...

Palicí zatluču květinu do betonu. Tvá bude ta zahrádka oplocená betonovými bloky domů. Uprostřed sídliště tvá malá hromádka.   Netřeba zalévat s