Básně autora Zamila
Nalezeno 102 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Uvadl šeřík a ve vzduchu zbyla jen vůně medu a prvních včel, kráčím v tvých stopách v barvě lila a motýl z dlaní mi uletěl...
Moravo, Moravo, co dáš mi do vínku... nad duši bolavou prastarou vzpomínku...
Loudá se mráz, loudá po dědině... A kočky už si vyšly na štaci. Jen malé kotě rozespalé v klíně... střeží si krb i paní domácí.
Pár slov se choulí ve věnci plném kvítí a slunce zas tiše spadlo do peřin... Co venku zhaslo, stále tady svítí... Těch pár slov všedních voní večeří...
Nad pastvinou červánky se honí, bílá mračna poletují po ní, jen ten malý beráneček vzadu ještě hledá, kde má slunce bradu...
V maličkém domku pro panenky píšu ti perem růžovým poslední slůvko do tajenky, které ti říci neumím...
Na kraji dědiny, v dolíčku pod strání letí jak o závod dřevěné koně. S pentlemi na hřívách po cestě uhání. Dívej, jak s větrem se honěj´!
Do trávy snáší se vlaštovky jabloní, vybledlá křídla vlčích máků, nebe se usměje a země zavoní, ještě nám zbývá čas do soumraku...
Padají verše z rudých stromů, vlaštovky složené z okvětí na chvíli spadnou zlehka dolů a pak se ke slunci rozletí...
Kytice vůní spadla do světnice a Zima v humna pohodila klíč, vtom jarní víla, z květin tanečnice, roztančí zemi jak první petrklíč...
Zima už táhne krajem zmáčeným a za sebou jen bolavou hůl vleče, vtom jarní slunce setne v duši splín,kde vládnul mráz, tak tam teď voda teče...
Louka skrytá v pozdně jarní bázni, tlukot srdcí kreslí do džbánků, snad se život najednou tak zbláznil jak po řece věnec z heřmánku...
Vyhaslé oči, ztracené mládí, kapička stesku z rozpomínání, pár kroků odtud protéká řeka, tak blízko smrt čeká na člověka...
V myšlenkách vznáší se vůně dálek, matný je obraz přede mnou, pomalu zhasne jak nedopalek a odejde spolu s černou tmou...
Růžový věneček z vůně a rosy spí tiše v trávě pod ledem, ukolébavkou od rákosí brzy mě k tobě dovede...
Heboučké cinkání spadlo ti do dlaní jak vločka s příchutí včelího medu, schoval jsi oblaka na jedno zvolání, ovečky sběhly se na koledu...
Ukápla slza a zmrzla vkrátku jako noc v liščím kožichu, jen tři oříšky na památku a oheň louče hoří tu...
Dušičková báseň...
Až duše cinknou jak dvě sklenky vína a na jazyku rozlije se duha nejsladší, až nebe všechny hvězdy pozhasíná a ovce proženou se naší salaší...
Zmáčená vodou z kaluží usínám v náručí deště...