Básně autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 141-160.
Říkal si mi snad tisicíkrát skoč do vody a rychle plav tak jako kapr v rybníce. Já už ty Tvoje rady znám, probouzel si se někdy sám, usínal s září měsíce..
Pošli mi kousek vzpomínek a kousek moře šumění, byl jsi v mém srdci plamínek a moje sladký mánení. Pošli mi kousek vzpomínek a k tomu tisíc pus, vyhodím další kamínek a srdce zpívá blues.
Jsou chvíle co nevrátíme a minuty, kterých možná budem někdy litovat, však mám Tě ráda Ty to víš, tak nač svědomí zpytovat. Někdy to život pěkně zamotá, srdce nám zmate a letí dál, co je mu potom, že zbývá jen samota, on je tu vládce, hlavní král.
Trocha nostalgie, nikoho nezabije aneb vzpomínka na lásku minulou.
Na něco pozdě, na něco zas brzy, v očích mi zbyly jenom smutku slzy. Snažím se vyhnout Ti, citům svým zabránit, zůstáváš však v mých snech, tam to lze zachránit.
Sejdeme z cesty, jak je to snadné, točíme kolem rulety, náhle nám naše zahrada zvadne, zbydou jen suché pugety.
Občas odbočíš na špatné cestě, zahneš doleva, přec chtěl si rovně jít a nakonec skončíš v jiném městě o kterém možná, neměl´s ani snít.Já přeju Ti tu rovnováhu, až se zas vzbudíš zítra k ránu, ráda už Tě mám napořád, však jen si o tom dávám zdát.
Mezi pískem, mezi mraky, svědkem bylo moře taky..
Dám pilotovi dvacku do kaslíku, aby mě vrátil zpátky k okamžiku, s Tebou. Dám pilotovi dvacku do kaslíku, pak přečtu si zas kousky hříchu a vzpomínky, co hřejou.
Vzpomínka na dovolenou, na moře a pláže..
Jen taková malá pocitovka po dlouhý době zas muselo to ven.
Vzpomínková, pro kohosi, pro ulevení duši a lepší zítřky
Jen takový malý zážitek všedního dne
Takový malý poblouznění, co bylo včera dneska není..
Vzpomínka na platonickou lásku.
Pro jednoho zpěváka s velkým srdcem tuláka.
Svěřil se mi jeden kamarád, spíš naznačil mi ve zkratkách, nebylo těžký pochopit, kam zašel jeho blahobyt a věčně bezstarostná tvář.Teď slzy z tváře stírá jako malý kluk a udělal by všechno jinak, však pozdě po bitvě natahovat luk a roztahovat širák.
Zkuste jí najít, po lávce projít a přenést se přes nezdary a zrady, stojí to za to, i když to bolí, dát to zas s někým dohromady.
Z pocitů pár, co zbyly na mém srdci, postavím vor a popluju do dáli. Vím, dá to práce mnoho a třeba to slunce podpálí, přesto popluju dál, když život si to tak přál a dal nám tu šanci, mít na chvíli kus štěstí v ranci a nebýt každý sám.
Srdce si postesklo, snad jenom na chvíli, možná ho zachrání jen křídla motýlí.