Nalezeno 24 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Můj nový večer v kavárně. Povídka na citát Borise Pasternaka - " … svědci, všichni tu byli spolu, všichni se tady sešli, a jedni se nepoznali, druzí se nikdy neznali, a jedno zůstalo utajené navždy, jiné zas čekalo na odhalení."
Brácha vymýšlí názvy a já píšu krátký příběhy. Všechno naškrábané během jedné přestávky ve škole. Jeho první název a můj první kratičký příběh - Ricardo.
Nečekám komentáře ani hodnocení. Je pro Tebe... Chtěl jsem to říct všem, světu, abych mu zas jednou ukázal, že mě nemá šanci zlomit, když sou tu lidi, jako ty. Proto máš vše na internetu.
Dny i noci parného léta bývají nevyzpytatelné, jako jeho lásky. Krásné, vášnivé i... pomíjivé. Vždy ale zanechají vzpomínky...
Jako láska, co nedá lidem spát. Jako nekonečno v ničem... Siréna.
Fantazie, krása, dobrodružství... Občas nádhera, občas katastrofa. Cítíte to, když se probudíte. Ale často ani nevíte, co to zas bylo za nesmysl... :)
Melancholické odpoledne v parku můžete prožít na jaře. A na podzim? Třeba večer v kavárně...
Ani jahody to nemají snadné...
Byl to klíč... Jeho klíč. Pochopí to někdy?
Myslím, že ho každý zažil... Klídek, pohoda. Zapomenutí všedních problémů a starostí. Je to příjemné, když nás náhle opustí. Třeba zrovna tady... v parku.
Každý chce jí poznat. Kdo se otočí zády k ní, otočí se zády k celému světu.
O chudákovi? O normálním člověku, co vidí svět moc černě nebo třeba o naprostém zvrhlíkovi? Co myslíte vy? (Možná těžké na pochopení, ale jde mi o jedinou věc. Chci skutečně vědět, co si o něm myslíte)
O naději, přátelství, lásce, víře... O věcech, co člověku pomohou překonat v životě cokoliv, a které nesmíme přehlížet. (Věnováno mé kamarádce, která prožívá city naprosto stejné)
Jen další nudné vyznání? Toto je trochu odlišný pohled na trochu odlišnou lásku. Nikdo však nemůže říct, že není velká či silná. (Za kategorii se omlouvat nehodlám. O lásce to totiž rozhodně je. Je pravdou, že je jiná, ale přesně o to v dílku jde)
City, smutek, neštěstí - vše se v ní hromadí. A i když na vás dolehne a octnete se v ní, otočte se zpět. Dokud můžete. Je totiž dost těch, kteří se z ní vrátit nechtějí.
Všichni se jednou vydáme na tu cestu. Cestu, které se bojíme. Která je pro někoho vysvobozením a pro druhého trápením.
Ta, jenž je mocná. Ta, která dělá člověka člověkem. Ta, která dává, ta, která bere. Ta, jenž je darem... či prokletím.