Výběr autora TRlVlUS

Je v tichu hlučná vteřina.
Pokaždé víš, kdy zazní.
Ta vteřina, byť jediná,
ti mysl zčaroprázdní.
.
I ticho, vozem odhozen,

Dnes mě s mou vinou svinou,
ať prý jdu rušit jinou.
.
Akorát nevím kdy, ňák,
pro všechny jsem teď sviňák.
.
A co s

Znám jednu paničku z města Louny,
co umí vyzrát i na blbouny.
Když se chlap z Loun
chová jak zloun,
nechá ho civět jí na melouny.<

Posvátné ticho krajiny,
kdy noční ptactvo dávno spí
a ranní ještě neprocitlo,
pečetí jejich sen.
.
Všechen čas srdce
v t

Naposled v tomto roce
zajdu si pro ovoce
přezrálé révy z trní.
.
Vyhrabu útočiště
k spřádání snů, co příště
už prý se ne

Pro pointu vratkou
kladu slova kladkou.
Sazeč slov, jež pod Prazdrojem
sází psacím kladkostrojem.
.
Pro pointu romantickou

Zrodil jsem se dnešního rána.
Dřív než se paprsky dotkly země.
To ticho vnímal jsem v okolí.
To ticho bylo i ve mně.
.
Uklání

Nad modrou oblohou
zlaté se město skví,
co brány má jak z křišťálu
a nad ním hvězda bdí.
.
Za bránou leží sad
všech květ

Když ráno stěží stíhám den
na jeho cestě k polednímu,
když v mysli tupě rozpolcen
napolo bdím, napolo dřímu,
už sítě rozprostí

Dnes budou jistě padat vločky.
Vždyť nebe tolik slz
už přece neudrží.
.
Někdy v tom tichém sněžení,
kdy slyším vločky dopadat

Další můj pokus o konzonantní překlad.

RF: Ten nápěv znáš, tak se zaposlouchej,
tady jen a teď svou vírou znej,
že v proudech řek Pán přišel k nám,
jen Jím omýt se dej.

Lehounce cinkla o duši
až mi ji rozezněla,
že se i rosa z ovzduší
v mých očích vysrážela.
.
I díky tvojí básni

Ve sluji 
vesluji,
chvílemi plavu,
.
jak jsem škyt,
stalaktit
spad na mou hlavu.
.
A na hnát <

Postavím katamarán.
Na obě strany banán,
pak plachtu z kapesníku
a za kormidlo kliku,
z vrtaček motory
a pak s ním tiše zmizí

Jsem Duše. Správně. Ano. Ta,
co berete si na přetřes,
když na vás přijde samota
a vašim veršům chybí glanc.
.
Jsem Láska. I j

přivíráš oči
máš na řasách
lehoučké chvění
.
pod nimi sen
tmou noci nesený
dvěma dechy

Z myšlenek bez ceny
vypouštím přes křeče rým
a léčím paniku,
.
když můj strach ze změny
stává se převlečeným
tušením zán

Za co jsi vlastně člověče
dostal tak velkou porci štěstí.
Je lehko býti nevděčen,
když kolují tu různé zvěsti.
.
Za co jsi vl

Usmála se a pravila:
"Zaskoč mi prosím pro pět tújí."
Tiše jí úsměv opětuji.
Asi se holka zbláznila.
.
Tak sejdem k břehu u M

Lidé k nám přichází,
aby nás obohatili.
.
Setrvávají, aby s námi
sehráli vše, co potřebujeme.
.
A odchází,
abychom