Básně autora Hanuš
Nalezeno 239 záznamů. Zobrazuji 161-180.
Tvář tvá, ta nedá se splést, za ní rád, já nechám se vést, tu noc, která má perutě z havraních per, tvou krásou zmámený, já zase jsem.
Až mě probudíš, ze snu o zlých márách, pocit budu mít, že svět má rána krásná. Někdy ztracený, bývám v prázdné síni, ani netuším, že rád sebe trýzním..
Vládne noc a mé kroky prázdnem zní, jen klid a mráz, na zem padá sníh, Žádná z otázek už nevíří hlavou mou, Přítomný okamžik se stává záhadou
I am walking the last mile to the universe, I want to put things right, I want to see the sense.
Zhaslo světlo, propast ve mě se otvírá, jsem trosečník v moři, a bouře sílí, ve spárech mě má. Odkrývám svou tvář
Chceš teď znát, jestli čas stopý tvý, ve mě dávno zahladil, tisíckrát, vidím křehký bílý sníh, tam v síti zvláštních chvil...
Víc než jsem kdy chtěl, chci ti říct, jak osud můj, mě v hrsti měl, co s tím?,temné tóny mi hrál, pak se mi smál, karty špatně rozdával, Už vím..
Chceš mi zase lhát, sex je lék je tvůj stres, řeknu akorát, až skončí past a začne další lest, a tvé nejsmutnější šaty, jen sláva a prachy
Nocí se plížím, nemám cesty směr, nocí se plížím, můj svět je vitráž matných skel. Tak kde je tvůj dům? Tak moc ti chci ti říct. Proč já se trápím. A co my teď s tím
Tma a v ní hoří tvé oči, stačí jedna jiskra, která ve mě skončí, srdce mé spálí pohled tvůj, tak říkám stůj a neriskuj
Osudný den, vnímám chladný stín, chci zbavit se všech pout, pár věci podotknout, poprvé vím, že polomrtvý jsem a uprostřed života spím
žádné zítra, jenom teď, hejno racků krouží nad štítem střech, stačí říct jen pár slov místo dlouhých vět, být Ikarem riskoval bych pád, s pokorou, s vděčností, pro tebe, rád
Ztrácím hlavu, když zlátne slunce a padá déšť, v tu chvíli budeš to ty, kdo bude mě vést, vnímám souhru živlů a ten den má zvláštní jas, v kalužích rozkvetou lány květů nevšedních krás
Déšť,na zázrak se mnou věř, Déšť,v jednom rytmu je náš tep, Déšť, bere nám ze rtů dech
Věčným jarem půjdu rád, tam zlatý déšť se k zemi sklání, na harfu v ulicích lidem budu hrát, když vůně tvá, mě tak vábí.
Cítím, jak mě láska mění, jak ve mě dýchá ta svěží síla z pralesů, ta láska je jako rozvodněná řeka, a kouzlo má, jak letní vítr, co v polích prstem kreslí do klasů.
Proudí městem, brzy je uvidíš, s deštěm, mrazem, větrem, co ty o nich jenom víš? Jdou ulicí, zamilovaní,něžný smích zní, pro všechny lidi přející. Svět můj se otřásl v základech, jsem barevný motýl a ty rozvitý květ
Ať srdce mé bije jako zvon, a svěží vítr z hor mě žene dál, víš, tam kde se řeka do moří vlévá, tam kde se tančí a roste vinná réva, tam žít já věčně budu dál
Křehký sen labutím,100x jsem vyprávěl, možná o první vrásky své, já tajně malý strach měl, teď o jara do zimy, stále vedle sebe tě mám, na perutích lásky do výšek, s tebou rád odlétám.
Už vím, láska má tu moc a žal ten nezvaný host, ať zmizí z mých bran Už vím, kdo je v moji básni rým, co spálil všechen splín a do žil radost mi dal