Básně autora Hanuš
Nalezeno 245 záznamů. Zobrazuji 81-100.
Vidím silulety, Tančí na stráních, V opíjení se životem, Nic jim nebrání, Jak skvostně jemný mají šat, To se mi nemůže jenom zdát, To musí svatou pravdou být, I tou malou lží, ve který chci tě mít. Čím zlomit, čím to zlomit mám, Tu krásu kolem..
I have got something you need, To make your burning inside bleed, I have got something you need so much, To be satisfied. I know where that source comes from, Been walking the similar path since I was born..
All your beauty within, People are bound to give in, Until they uncover, Your obsession of being a perfect lover, And all your swimmning in the river of sins before you were....
Stoupá výš a zkouší se prát, Zvláštní obraz, tváří dívka, Tělem had, Vůní své kůže chce mě zmást, Tu jemnou sílu umí stupňovat, Nebezpečné vyvolat, Že city své mám ji dát, Že přestane manipulovat..
When I enjoy being loved by you, My feelings are reflected in everything I do, In a complicated way. I´ve failed to take the strength you radiate, I am afraid of coming late, Of losing myself in many ways..
Brodíme se nocí dál, Teď padá z nebe jas, A mystérium kolem, Pluje tiše v nás. Takhle to má být, Cítím vnitřní klid, I před náhlým chladem, co tu vane
Text o lásce a tajemnu v nás i kolem nás, inspirovaný moji životní modlou a melodií, která ve mě neustále protéká
báseň nebo i text, psaný alternativně, z pohledu očí ze záhrobí..Ale třeba by to tak mohlo vážně být
a song text, inspired by the latest melody by Dave Gahan and something inexplicable from inside myself, constantly bursting out..
písňový text o temné dynamice traumatu a autonomního komplexu.
pomalý písňový text s existenciální tématikou lásky
Písňový text, o lásce, synchronicitě, síle nevědomí i neúspěšné terapii..
melancholický písňový text inspirovaný moji nekonečnou modlou.
O lásce a patologii, o tenké hranici k utrpení a duševní bolesti, ztrátě smyslu pro realiu, rozpadu osobnosti
O síle lásky i patalogie
Báseň o smrti, nicotě a proměně...
Dávný sen, Uprostřed noci, Nahý stojím, Ve sklepě, Zpřítomněn, Jako génius loci, Po pás se brodím ve vodě, V akváriu, Černé stíny, Voda kalná, Stoupá výš, Zvláštní čolek...
A klidně můžeme být, Vratkou bárkou na moři, Co někdy do útesů naráží, Nebo v objetí stát, U starých žlutých tramvají, Když déšť stéká dolů dlážděním....
Ticho se láme v půli němých vět
Věřím míň a míň, Teď víra ve mě narůstá, Když průrvou šedých mraků, Chladný slunce prosvítá, A vlny se lámou o skály, My dva tu stát zůstaly, Jenom Ty a Já, A chvíle záhadná....
O pohanské dívce, nejenom vytesané do kamene...