Díla autora Henrietta
Nalezeno 55 záznamů. Zobrazuji 21-40.
romantika.... aspoň trochu, no ;o)
*= skutečnost **= skutečná vzpomínka ***= představa vážně nevím jakto -tady- jinak rozlišit ;o)
Hladil mě mozolnatými dlaněmi a nepatrně se se mnou snažil ustoupit pryč. Když jsem si to uvědomila, zvedla jsem prudce hlavu a tak se mi naskytnul pohled na náš dům.
V okamžiku východu slunce, a v jeho záři, vzplanuly hořlavinami pokropené zdi, břidlicí natřené dřevěné trámy. Lak na jejich povrchu syčel a...
"Na co? Kam mě to vedeš?" schodiště ústilo v malý koutek přímo pod stropem, kde se rozkládala velká postel a nad ní prosklená střecha. Přítmí malé lampičky pod námi bylo tady tlumené.
Já si zase stála na svém a nebyla ani schopná vnímat propalující pohled tří osob. Z toho dva rozzuřené. "A tohle jsou nudné detaily toho tvého nezasahování, když jsi byla jenom na obhlídce a ještě jsi na sebe neměla upozorňovat?"
"SIMONO!" ozvalo se z několika stran a tak naprosto přehlušilo i moje vrčení a chrčení. Dotyčná počkala až si její čelisti na chuďátku jablíčku odmakaj svoji mechanickou část trávení a teprve potom mi ráčila věnovat pohled.
Vypustila jsem duši! To nic jinýho být nemůže! S očima minimálně půlmetru od obličeje jsem pohlídla na budoucí potravu těm nechutnejm breberám v podzemí.
3. Jsi prach a v prach se obrátíš
Je prostě úchvatnej! A vy pořád nevíte jakej, co? Tak já ho popíšu… detajly znám nazpaměť! Kopněte do sebe hrnek kafe, tohle je na delší trať! Takže můj milovanej má…. . Jenom se mrknu, minutku. Tak jo. ...
pokusy o vtip, znáte to ;o)
... vlastně se to ani tak moc nerýmuje, ale kam to zařadit, no... .
"Stejní…přitom úplně rozdílní… jak si můžou dva protiklady být tolik podobní?" O kom to mluvíš?! Chtěla jsem na něj vykřiknout...
Ella s Amandou seděly tiše v koutě, tentokráte bez jediného slůvka opovržení, nad to, ale ani neprojevily lítost. Zato Simona se klepala na vedlejším křesle s ubrečenou tváří zabořenou v hrudi Marka. Pár dalších se většinou ...
„myslím, že tímhle směrem vás zase budou stopovat nejdřív, ale… taky pravda… je stejně jedno. V tomhle stavu vás mají do pár minut a….“ A a´t si trhne nohou. Vytáčel mě.
"Zajímavé." Prodralo se tiché zamručení skrz jeho rty aniž by si uvědomoval našpicované uši Garzy. Ty poslouchaly každý sípavý nádech i výdech, oči každý jeho pochyb a nos luštil pach upírovy nálady ve vzduchu.
„Nevadilo by mi nic z toho. Že jsi ji nechal žít, to ani v nejmenším! Viděl jsem ji odsud utíkat už tu noc. Myslel jsem že… že se ... ."
"TY!" zavyju, že se za to sám nemusel stydět. Uhne z dráhy letu mojí pěsti. Přiskočím znova k němu a on zase uhne!
„Proč si myslíš, že tentokrát přijmeme a tebe necháme žít. Jistě nejsi tak naivní, aby sis myslel, že nás přemůžeš. A to ani se svými gorilami.“