Výběr autora Karel Letník

Každý z nás osudem má daného společníka na cestu životem.

Dvě duše na cestě životem
Potkali se řízením, osudem
Potkali se, tak mělo to být
Dvě duše na cestě životem

Dvě

Když už nevěříš, že se to stane, Vesmír ti přinese všechno, po čem jsi kdy toužil.

Může se zdát
temná hodina
silnější nežli vidina
šťastného konce

Nesmíš to vzdát
viděno očima
po

Je tu, přišla z nenadání. Čekání se vyplatilo!

Recepce
Vyslovte svoje přání
Pořadové číslo
Dvě miliardy dva tisíce šest
Cokoliv chcete
je tu k mání
J

Svět je odrazem
na stěně jeskyně
Přikováni k řetězům
Láska osvobodí nás jedině
Z jejich objetí,
vstříc vítězům <

Nasazujeme masky
Ukrýváme skutečnou tvář
Utichá vnitřní žár
Utichají vnitřní hlásky

Všechno je v pohodě

Jsou dny kdy už nevěříš
Ze snu se probudíš
A lituješ
Přestaneš věřit v zázraky
Srát na všechno a všechny
A lit

Cesty naše, osudem svázaný,
za další zatáčku
nikdo z nás nevidí.
Slepě a poslušně kráčíme vpřed,
sluchátko zvoní,

Mění ti svět před očima
Zvolna, zlehka, neustále
Jak starý pes kouskům
novým se nenaučím
Svoji duši zlehka mučím

Intermezzo

Intermezzo

Mělo by se to spíš jmenovat interpeklo.

Někdy musí člověk selhat víckrát, aby něco definitivně odstranil ze s

Druhý díl, druhý pokus o abstinenci.

Prolog

Hledím na sebe do zrcadla, je den po mých jmeninách. Před chvílí jsem se dnes ráno už asi podesáté poblil. Z podoby. Takže se v

Část patnáctá

Epilog

A tak končí naše komedie, zlo prohrává…

Jako vždy, když pro mě něco skončí, něco na čem jsem pracoval dlouho, při

Část čtrnáctá

Den dvacátý šestý

Největší tma je těsně před úsvitem.

Předposlední den suchého února.

Jsem v lehkém napě

Část třináctá

Den dvacátý pátý

Sedmý den bůh odpočíval, a věděl, že je to dobré.

Ale k tomu odpočinku mu něco chybělo.
A tak

Část osmá

Den dvanáctý

Zázraky s.r.o.

První den v práci po celém týdnu volna.

Pamatuji si, jak mě ze začátku měsíc

Část třetí

Den sedmý

A Bůh viděl, že je to dobré.

Týden za mnou a to je důvod k oslavě.

Dnešní menu mé soukromé osl

Část první

Deník abstinenta

30. ledna

Začínám psát tento deník, abych v budoucnu mohl nahlédnout do zákoutí mé vlastní duše, která

Sedím a píši, píši a sedím
Přemýšlím, mlčím, píši
O lásce, smutku, životě
O tom co vím, co vidím
Přemýšlím, v ruce číši

Miluji tě
a nejsou
to jen slova.
Opakuji je
zas a znova.
To proto aby
si jim uvěřila,
že to nejsou

Za ruku tě chytit,
už nepustit.
Společně obletět svět,
třikrát,
tam a zase zpět.

Dokud budeme dýchat stejný

O sousedských vztazích a ideje odkládání.

Vždy když přestanu na chvíli brát drogy, respektive já si v tu chvíli říkám, že je to navždy ale vždy se z navždy stane jen další pauza, je to jako kd