Výběr autora Martin Kučera

Svit lampa plná můr, na chodník vrhá, prochladlé rýhy kůr,  vír listy trhá.   Ve žluti měsíce, mraky se brodí, kapky po rybníce, s tlející lod

Obrazy v puklinách rezavých vrat, spoutaných v zajetí travnatých trsů, vlahý stín večerní líně se vkrad, zahalil obliny bělostných prsů.   Na lou

V příšeří večerních balkónů, smáčených vlhkostí jara, ladění stromoví do tónu - barev, se okvětí stará.   Vzduch nese hedvábí příslibů, ozvěnou

Jednou jsi dole, pak nahoře, počítáš schody co mizí, úrodné pole se rozoře, a všechno známé je cizí.   Za noci hodiny zpomalí, vlečou vůz tíživý

V hebkosti pavučin padlá, křehkostí paprsků popsaná, ránem se do sítí vkradla, krůpěj rán svítáním pozvaná.   Se zimou odchází splíny, jak opar

Když dech rána studí, a světlo tmu střídá, tep v žilách se budí, a duše mír snídá.   Pak barvy den smíchá, na paletu slibů, volným rytmem dýchá

A s každým večerem, na polštář rozkládám, vějíř dnů ve kterém, myšlenky nastřádám.   Skrz okno s vlnící, zaseklou roletou, můj pohled letící, 

Podvečer zmáčený
kapkami chladu
ulicí vláčený
tiše se kradu. Propleten odstíny
útočných poryvů
podrážky od hlíny
a slzy

Odlesky léta a vzpomínek, do tváře v podvečer hřejí, kroky se tisknou do pěšinek, na stromech listy se chvějí.   Ozvěnou lesa se ozývá, houbařů

Neúprosně slunce dýchá, paprsky den ostře krájí, do kůží bolestně píchá, do zátýlků před tramvají.   Nad asfaltem vzduch se krčí, plechy střech

  Život je dům,
rostoucí do nebe,
hřeje i zazebe,
odolný snům.
Polykač dní,
sluncí a stínů,
zamlklost splínů,
oz

Den zvolna skomírá, ptáci vzduch čeří, noc náruč otvírá, slunci čas měří.   Šum listí javoru, vlahý dech vánku, šmouhy na obzoru, vybízí k spá

Hlas lidu, hlas boží, snad čehý, či hot? cár do urny vloží, a připíše bod.   Boj o pravdu sílí, o vše lidské běží!? jsi černý, snad bílý, a za

Do vůní koledy cinkavé znějí, úsměvy na tvářích a srdce zjihlá, za okny střapaté vločky se chvějí, na louce za plotem straka se mihla.   Děti jso

  Chladný měsíc prosincový, úplňkem se nebe zdobí,  den se končí, chystá nový, noc vteřiny do snů drobí.   Rána vlitá do setmění, vykreslená do

Zaváté šlépěje vinou se pěšinou, sevřenou náručí ospalých stromů, ticho se prostírá měsíční krajinou, čarovně spředenou z modravých tónů.   Větve

Na sochu kamennou vločky se snáší, zhrublou šeď siluet bělostí skryjí, z oblohy půlnoční rej perel práší, do kol vík kanálů mlčky se vpijí.   Obr

Stmívá se a podzim zraje, světla lamp chodníky pohladí, s kobercem listí si hraje, vítr jenž žene je, hromadí.   Postavy k domovům spěchají, lez

    Život je popsaný list,     naškrábán, místy krasopis     a časem nejsi nikdy jist.       Osudem obraz malovaný,     či uvážlivou paží tvou?

Jdu chladným ránem třpytnou rosou,
mokrá tráva boty smáčí,
na pozdrav kývne stařík s kosou,
zamíří k louce přes bodláčí.