Básně autora Hanuš
Nalezeno 239 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Konopný lano rychle dolů shoď, ke kráteru připoutám vzducholoď, Já jsem nový Adam a ty Eva, Jsme tu sami, nazí, jenom my dva, Buší nám srdce, v žilách tepe údiv a strach. Pod nohami víří šance, černý sopečný prach
Ty jsi má svatohříšná, v base ve Velkých Přílepech, Hnědý kadeře, jemný vrásky kolem úst, Způsobím tu blackout a v Argentíně budem pít a tančit blues.....Kotouče ostnatých drátů vlají nad velkou zdí, A beton líže pás světel, stráž tu bdí.
Chceme naplno žít a každým dnem umírat, pro krásu růží dlaně o trny rozdírat...A z drobných kapek krve, co ti spadnou na kůži, nakreslím život a mnohem víc na tvá ńadra tuší
Spirálou se dolů snáší, Zas když noc mi brání spát, Ona zná ten důvod, Je to posel dobrých, špatných zpráv...
Stuhy listí, do kterých vítr sáhl, klesají, kolem ramen mám z barev lehký šál, co neváží snad vůbec nic, a láska je ke štěstí klíč, Zavoláš mé jméno třeba tisickrát, já v úžasu tu musím jen tak stát...
Bloudí ve mě dál, Loučí svítí na cestu, Stále klopýtám, Na zem někdy ostře klesnu, Mám ty stavy rád, Když vítr pustou plání se žene, Ten hlas mluví dál, Ta tvář plane někde ve mě.....
Chci se volně nadechnout, A křídla více roztáhnout, V přítomné chvíli jen tak být, Nespoután jako vítr nad horou, Jako bouře, co se valí krajinou, Kdy z listí stuhy barev jsou, A lehkost bytí hraje na strunu mou, Hraj, ať...
Moře padá na útes skal, Jdeme o kousek blíž, A spád děje mi mnohé dá, Zrychlený tep a tvůj klín. Plujeme v proudech každý sám, Každý z nás je bloud, Jen ty víš stejně jako já, Láska mi brání zestárnout
Jako mlha nad řekou co do dlaní nemůžeme vzít, s úsvitem v ní najdu klid, půjdu k břehům dál. A z duše kal ať vezme si proud, z plných plic se zkouším nadechnout, voda stoupá výš....
Neznámý vjem, znovu víří, do všech pórů, v těle mém, Není to sen, v mnohém se liší, s úsvitem rána, nekončí. Ví to a jde už k cíli, nese mě dál, neslyšně, Ví to, tak už jen chvíli, Tvář za obzorem, skrytá je, Bez tíhy vin, na prázdné židli...
Možná ty jsi vážně celá, ta jarní včela, co pila z proudů slunce, na kůži mé tak slaboulince a já ji foukal do křídel, když tíhu světa kolem, čas pryč unášel....
Mráz, do tváří pálí mráz, A prsty kreslí vzkazy do oken, Teď tu přibyl za jeden, Zkoušíš je číst. Co chtěl tím říct? Sám, němý a beze slov, Zpomalil světa chod...
Je to s námi, Opojení i žal, Ztrácíme se v citech, Bloudíme sem i tam. Je v tom bolest, Rána, co se nehojí. Je to láska v autě, Touha v hotelovém pokoji...
Chci to celý pevně uchopit, Řekni cenu, kterou musím zaplatit, Dnes nepůjdu spát, V tom zvláštním tichu, Cítím vítr vát, A vidím tvoji tvář, Tvoji tvář a malé rty, A víc už nic, Nic co můžu pochopit....
V tichu noci padá sníh, Maže stopy v závějích, Jen já tu zbyl, Uprostřed chvil mámení. Tichem noci padá sníh, Mizí všechno až na jeden vryp, Nedá se skrýt, Uprostřed krás i trápení...
Pevný mříže na oknech, beznaděj ve čtyřech zdech, a svět se točí dál. Jako vzdušný vír, Všechno o ní vím, Žije 15 nových životů.....
about a darker shade of love.....
každému kdo miluje Noc sv. Jana a kdo věří v transcendentní svět...
City pálí, Pálí nás oba do běla, Možná jsem to nechtěl, A ty nechtěla, City jsou bičující plameny, Hořím Já, Hoříš Ty...
Prý unikám před sebou, V autě cestou, necestou, Nás nikdo nezastaví, V nás ve vteřině šílenství se zrodí, Opilý řidič je veselý vrah, Něco na tom bude, možná je to tak, Jako opilý koráb s tebou na širým moři, Mezi stehna ruku svou..