Výběr autora K8OS

Laskala hlasem ve voze číslo devět, seděla za mnou, já nevěděl, co se děje, mluvila do mobilu, mluvila jako anděl, nelidsky citlivě, stimulovala kl

V lůnech pohřbená tisícerá slova, nikdy bys nevěřil, jak je možno strádat, je mi dvacet, ještě mě nebolí záda, ale mé rány se neumí zacelovat.  

Vylitím nádoby vět vyletím, až v páteři obrácená čepel rádoby míchou mi projede tělem.  Zrohovatělé mraky a keratin mlhy, drápy všude, kam zaletí mra

Zažil jsem to úplně poprvé,
že člověk může krvácet i bez krve.
Vyřvu se, protože hrobů myšlenek vykopal jsem už hodně,
ale tahle

Prosím, jen na chvíli chci být jako ostatní,
ne věčně hledět na ráj přes drát ostnatý,
tam se všichni radují a oslavují život,
j

Oni mluví v modrých tónech,
vidí vlnění (vlnění),
slyší, jak se line čas
a jak se kupí v eony.

Cítí spektra lávy,

Chladný noční vánek udeřil,
chodníky už zalévají světla
oranžových lamp a nebe je tmavé
nad stromovou kadeří.

Kam

Otroci dopaminu,
nenese vinu nikdo z nás,
slunce jas bledne,
den trvá stále méně minut.

Barvy se ztrácí,
z

Vlak, nezastavitelné těleso,
šine si to mezi polnostmi a lesy
ve večer červnový, dlouhý, zářivý,
tam, kde roste osten a kopřivy,

X

Nikdo jiný tohle necítí.
Nikdo nemá city jako já.
Nikdo se neslituje, nikdo nemá ponětí.
Nikdo netuší, co prožívám.

X

Ještě se chci dívat, ty jsi hezká jako soumrak,
život je jak hra, ve který musí padnout homerun,
vím, že každá další meta může být má po

Depresivní noc, obklíčení budovami. Psáno od 8.3. do 11.3.2024.

Jsem jediná živá bytost v labyrintu města,
smutku říkám bratře, samota je moje sestra,
trolejové dráty, vítr hraje na nich kvintakordy,

Psáno od 4.3. do 8.3.2024.

Z tebe sálá aura zlá,
nejnádhernější, co znám,
pařáte krásy, tvoje spáry,
nejedno tělo rozdrásaly.

Pověz mi, pr

Tak tahle se občas cítím. Psáno během prvních čtyř únorových dní roku 2024.

Pokoj rozčísnut soboty svitem,
syrinxů jitřní píseň zní,
nevzkřísí parapet uschlých kytek.
Proč mám to jméno v hlavě vryté? <

Tato pouť mě přivedla zpět. Psáno od pátého do sedmého ledna 2024.

Za léta onoho ležel jsem v trávě
chladné od spadnuvší večerní rosy.
Perseidy brázdily nebe
a bledá zornice právě
shlížela

Jsem hovorný až poté, co si do hrdla dobrovolně naliji jed. Napsáno 27.12.2023.

Dlouhý čas já sedím tiše,
šramot hodin slyšet je,
však nalij mi v ústa plamen,
pak dám tichu vale hned.

Moudra

Stížnost na budoucnost, která už je. Napsáno 26.12.2023.

Zavřeli mě mezi kvaadry,
d0 světa Čtverc0vii, SQUARE!
Zk0ušii, c0 vydržii lidskyy BRAIN,
marnaa snaha, jaa nebudu str0j.