Díla autora Hanuš
Nalezeno 259 záznamů. Zobrazuji 61-80.
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Jsou věci, které nevidíme, alespoň ne vždy. To však neznamená, že neexistují. Plavba na paddleboardu přes přehradu nemusí být jen sportovním zážitkem. A to co bylo, nechává stopy nesmazané.
Chci to celý pevně uchopit, Řekni cenu, kterou musím zaplatit, Dnes nepůjdu spát, V tom zvláštním tichu, Cítím vítr vát, A vidím tvoji tvář, Tvoji tvář a malé rty, A víc už nic, Nic co můžu pochopit....
V tichu noci padá sníh, Maže stopy v závějích, Jen já tu zbyl, Uprostřed chvil mámení. Tichem noci padá sníh, Mizí všechno až na jeden vryp, Nedá se skrýt, Uprostřed krás i trápení...
(Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné)
Městem chodí Mikuláš, ale v chladných suterénních prostorách ožívá nevyhaslé drama.
Pevný mříže na oknech, beznaděj ve čtyřech zdech, a svět se točí dál. Jako vzdušný vír, Všechno o ní vím, Žije 15 nových životů.....
about a darker shade of love.....
každému kdo miluje Noc sv. Jana a kdo věří v transcendentní svět...
City pálí, Pálí nás oba do běla, Možná jsem to nechtěl, A ty nechtěla, City jsou bičující plameny, Hořím Já, Hoříš Ty...
Prý unikám před sebou, V autě cestou, necestou, Nás nikdo nezastaví, V nás ve vteřině šílenství se zrodí, Opilý řidič je veselý vrah, Něco na tom bude, možná je to tak, Jako opilý koráb s tebou na širým moři, Mezi stehna ruku svou..
Nebudeme chodit kolem horký kaše, kde sliby jsou vadou na kráse, žiju jenom tak, bez výčitek viny například..
Sychravá noc, Modlitby z úst se derou ven, Zatímco ty mnou pronikáš až na obnaženou kostní dřeň. Nestoupám k nebi, Padám s tebou níž....
Dlouhá je noc, Zase nemůžu spát, Trpká pravda uvnitř, Moc rychle začala zrát, Že jsi rána, co se nehodí, Že jsi měsíční svit v mém pokoji...
Planoucí rty vlčích máků, co ochutnat chtěly víc, v bouři za soumraku, Než blesk náhle sjel, Do rozkoší dvou těl, Podej mi ruku, Dál se nechci bát, Tu sílu vjemů s tebou, Zkouším prožívat, Když věčný čas tak rychle plyne, Cítím, že ta noc..
Zavírám oči, Zkoušíš odejít, Jako kočka bloudíš, deštěm do neznáma, Zavírám oči, Tvé stopy nejdou smýt, I když kolem zvoní hrana, Tam v poli vlčích máků, Kde rty rudé vzplanou v bouřích a za soumraku
Vím, že nemám dost, Sebe trýzním pro radost, Citů neumím se vzdát, Skoro nahé se tě dotýkám, A v tom transu nepoznám, Že tíhu světa nechám odplynout. Dál neumím to skrýt, Zpátky nemůžu to vzít, Přede mnou je sráz..
Živý puls na fotkách, Je probuzená ve vzpomínkách, co nikdy neblednou. Slepá místa na mapách, jde ztracená na cestách, co k cíli ani zpátky nevedou. Každý neseme svůj kříž, Někdo daleko, jiný blíž....
Ta skvrna. Dnes má sice jinou podobu,ale je na stejném místě. V horním rohu místnosti něco pulzuje. Téměř nehybné proužky vody vdechují zrnité omítce život. Pomalu se proplétají.Jsou jako dva hadi, co chtějí spolu tančit a zároveň požírat....
Ty jsi jediná, se kterou do jiných světů odlétám, Plachtí kondor, Pluje vzduchem, Další kondom, Stříbro z plání kolem, Rychle posbírej, Už si do mě vdechla, Ten strašnej jed, Než gejzír vizí vytryskne mi z hlavy, podáš mi prý slíbenej protijed...
Dýchám nebe, sbírám klid, kolem svítí krystalické nic, To je všechno, Co si můžu vzít, Tam na druhý břeh, Pro nový běh, Pro nový vzlet i pád, Já se vrátím, Tisíckrát, Mám to všechno rád. A když tam sedím a nebeské páry hynou, Sním o tom, že...
Stále ve mě bloudíš dál, Ty jsi moje volání, S tebou tu stojím, V proudech krasosmutnění, Jsi můj motýl, co nikdy neumírá, když mrazivá je zima...