Výběr autora fisus

Trochu depresivní psaní z temného období. Ale je jedna z mála, co jsem napsal a líbí se mi. Chtěl jsem si sem dát narozeninovou báseň, ale vzpomněl jsem si na tuhle, tak snad tím někoho nepohorším.

Uprostřed noci vlastní křik mě budí  Do zdi křičím své nekonečné Proč? Spirála snů, co mísí se s realitou Už nevím, kde končí a začíná mé Já    M

Po dlouhé době zacítil jsem vůni kopretin Ten závan lásky, naděje a lepších dnů V záplavě zlomených duší a víry  V moři nenaplněných přání a snů  

Po nocích, kdy strach mě dusil Cizí myšlenky kalily mojí mysl Zas jednou volně mohu dýchat  A hledat to, co dává smysl   Po dnech temných, kdy ne

Dívám se do tmy, v hlavě tisíce nápadů
Kloudně však nemohu poskládat z nich příběh
Možná je to léky nebo snad prostředím?
Je to spíš my

Už zase z nebe prší slzy Vpíjejí se do země i do zdí  Lidé schovávají se, aby nepromokli brzy Přes záplavu deštníků nikdo do nebe nehledí    Stač

Inspirací mi byl videoklip a píseň The Riddle od Nicka Kershawa

Hledám bránu, co ukáže mi jiný svět Ten, kde svobodně bych napsal pár vět Jen zhasnout tady A ocitnout se tam   Nebýt jen otrokem tvých slov Jak

Jako květ na vyprahlé poušti
Jako chvějící se prst na spoušti
Jako odsouzený čekající na kata
Jako ze všech nejtemnější komnata Tak po

Noční ulice, jen ticho a klid Doznívají ozvěny denních kroků Lampa smyslně poblikává  A já nechci ještě jít domů   Měsíc rozesel plný pytel hvězd

Ptáš se, kterou cestou nechat se vést Tou, co vede přes miliony hvězd Jen špatným směrem nenechat se svést Vlákna osudu snažit se rozplést   Byl

Jako stonek, co ho vodní proud unáší Jako chmýří, co ho vítr nadnáší   Jako vzpomínka, co časem se vytratí Jako zrnko písku, co na poušti se ztrat

Na pusté pláni zabalené do ticha V závějích sněhu, pod bílou peřinou Hledám čas ztracený, vzpomínky vybledlé Hřejivé chvíle, co čas teplými barvami

Byl sice Štědrý den, ale Viktorovi to bylo úplně fuk. Nesnášel  Vánoce, proto celkem rád přijal směnu v práci. Ale byl si moc dobře vědom, že tenhle

Tam, kde není slyšet křičet vrány Tam, kde jsem pohřbil svého srdce dámy Tam, kde už slunce svůj domov nehledá Tam je má duše hluboko pohřbená  

Byl ztracený. Ležel na louce, obklopila ho tma. Cítil se tak slabý, vyčerpaný a sám. Už nechtěl vstávat a pokračovat v cestě. Držel  se cíle, ale te

Nastala válka, které bych se nenadál  Já proti poezii, už je to tak Spoustu let neznali jsme jeden druhého Před rokem jsem ti však podlehl V temné

Víkendové drabble hrátky na slova: med slaměný lhát pohromadě ucho Bylo fajn na stejná slova vymyslet pokaždé jiný příběh, co by dával aspoň trochu smysl. Možná je to nesmysl to sem dávat, ale měl jsem z toho dobrý pocit a trochu i radost, tak se podělím.

Uprostřed pole se na strašáka slétlo několik vran. Sedělo jich pět pohromadě. "Chtěl bych létat jako vy," posteskne si strašák.  "Nebudeme ti lhát a

Otevřela oči. Cítila chlad. Zvedla hlavu a rychle se rozhlížela kolem sebe. Ležela na zasněžené pláni. Už byla noc. Slyšet byl jen vítr, který rozhán

Učím se mít sebe rád  A nepřítele milovat Nedat vztek na sobě znát Na nervy všem občas hrát   Jsem denní stín a noční pták Ve válce jsem nevoják

Tolik let už uplynulo Přesto si občas vzpomenu Jak si se mnou osud pohrál A do života poslal mi Barbienu   Nebýt tenkrát její mámy Zřejmě bych j

Osamělost lidské duše Prázdnota těch všedních dnů Vzpomínky, co stále bolí Propadám se do svých snů   Hledám klid uprostřed bouře Hledám smysl v