Krvavá daň
Tato funkce vyžaduje přihlášeného autora !!!
Krvavá daň
Sbírky » Próza
(28.03.2009 - 01.07.2009)
Prolog: žánr: tajemné, drama, romantika... fantasy- upíři, vlkodlaci, lidé s různými para-schopnostmi.
Prolog:
Skupina asi dvaceti mladých lidí se vracela tmavou uličkou. Všichni si za pochodu zkoumali rány a obvazovali si je kusy látek. V čele šel vysoký mladík, dlaň si tiskl s ráně na krku. Jeho pleť byla celá bílá a přesto vzbuzoval strach.
Rozrazil dveře domu a nechal projít všechny za sebou. Hned na to se k němu vrhla vysoká černovláska. Stiskla ho v objetí.
"Kde je? Kde je Riell?! Proč není s vámi?"
"Poslal jsem ji zpátky už před hodinou, jakto že ... ."
"Ne, ne, ne... nevrátila se! Andy... ."
Políbil ji a i přes namítání své sestry Ell vyběhl ze dveří... .
/***/
Byla jsem schoulená u zdi zatuchlé místnosti. Přede mnou leželo tělo onoho upíra a pomalu se rozpadalo v prach. A vedle něj on. Ležel, mrtvolně bledý s matnýma šedýma očima. Rána na krku nepřestávala krvácet. To žádná z ran na jeho těle.
Tělem mi vládl třas. Hrdlem se mi draly vzlyky.
Byla mi zima, chlad štípal do mokrých tváří. A potom se znovu rozrazily dveře.
Stál v nich Sam s obvázanou rukou a čerstvou dlouhou ranou na tváři. Přes celou tvář. Od levého oka, přerušená nosem a pokračující přes pravou tvář až k uchu. Vypadal strašně, ale s tím můj strach nesouvisel.
Rychle přiskočil k Andyho tělu a zkontroloval tep, žádný neměl.
Byla jsem tak vyděšená, ale nohy už mi sloužily. Vškrábala jsem se na ně a prosmýkla se kolem. Chtěl za mnou běžet, jenže nemohl ho tam nechat jen tak... .
Tak jsem běžela dál....
/***/
Vhodila jsem do automatu drobné, vytočila číslo ze zakrvácené vizitky a ozval se hlas: "Haló?"
"Vezmi mě pryč." zašeptala jsem.
"Riell, jsi to ty?!"
"Zacku, prosím, vezmi mě pryč!"
"Kde jsi? Hned jedu pro tebe!"
...
Prolog:
Skupina asi dvaceti mladých lidí se vracela tmavou uličkou. Všichni si za pochodu zkoumali rány a obvazovali si je kusy látek. V čele šel vysoký mladík, dlaň si tiskl s ráně na krku. Jeho pleť byla celá bílá a přesto vzbuzoval strach.
Rozrazil dveře domu a nechal projít všechny za sebou. Hned na to se k němu vrhla vysoká černovláska. Stiskla ho v objetí.
"Kde je? Kde je Riell?! Proč není s vámi?"
"Poslal jsem ji zpátky už před hodinou, jakto že ... ."
"Ne, ne, ne... nevrátila se! Andy... ."
Políbil ji a i přes namítání své sestry Ell vyběhl ze dveří... .
/***/
Byla jsem schoulená u zdi zatuchlé místnosti. Přede mnou leželo tělo onoho upíra a pomalu se rozpadalo v prach. A vedle něj on. Ležel, mrtvolně bledý s matnýma šedýma očima. Rána na krku nepřestávala krvácet. To žádná z ran na jeho těle.
Tělem mi vládl třas. Hrdlem se mi draly vzlyky.
Byla mi zima, chlad štípal do mokrých tváří. A potom se znovu rozrazily dveře.
Stál v nich Sam s obvázanou rukou a čerstvou dlouhou ranou na tváři. Přes celou tvář. Od levého oka, přerušená nosem a pokračující přes pravou tvář až k uchu. Vypadal strašně, ale s tím můj strach nesouvisel.
Rychle přiskočil k Andyho tělu a zkontroloval tep, žádný neměl.
Byla jsem tak vyděšená, ale nohy už mi sloužily. Vškrábala jsem se na ně a prosmýkla se kolem. Chtěl za mnou běžet, jenže nemohl ho tam nechat jen tak... .
Tak jsem běžela dál....
/***/
Vhodila jsem do automatu drobné, vytočila číslo ze zakrvácené vizitky a ozval se hlas: "Haló?"
"Vezmi mě pryč." zašeptala jsem.
"Riell, jsi to ty?!"
"Zacku, prosím, vezmi mě pryč!"
"Kde jsi? Hned jedu pro tebe!"
...
Obsah sbírky: